PCAP dotyková obrazovka

Struktura dotykové obrazovky

Struktura snímače promítaných kapacitních dotykových obrazovek

Místo obvyklého ITO povlaku je k dispozici také možnost dvouvrstvé konstrukce olověných vodičů ve tvaru mřížky.

Obě vrstvy se spojí a vytvoří elektronické pole, přičemž jedna vrstva funguje jako osa X a druhá jako osa Y. Díky přímému spojení mezi povrchem (obvykle sklem) a snímačem se kontakt promítá přímo do elektrického pole. Tím se z obvodu odstraní náboj a dojde ke změně kapacity mezi elektrodami.

Tuto změnu lze proto přesně měřit pomocí souřadnic X a Y, přičemž lze přesně definovat i několik kontaktních bodů. V zásadě existují dvě možné metody detekce:

• Vzájemná kapacita
• Vlastní kapacita

Projekční kapacitní dotykové obrazovky (zkráceně PCAP) zpravidla využívají metodu vzájemné kapacity, která zaznamenává několik dotyků na obrazovce jedním snímáním, a je tedy schopna vícedotykového ovládání.

Systémy vzájemné kapacity mají mnohem vyšší hustotu interpolovatelných informací o elektrodách než systémy vlastní kapacity, což umožňuje přesnější rozpoznávání dotyků.

Vzhledem ke kapacitě čítače potřebné k měření je však lze obvykle ovládat pouze holými prsty a jen velmi špatně v rukavicích nebo s protézami.

Naproti tomu samokapacitní systémy pracují s vlastní kapacitou. Tato metoda rovněž umožňuje měření dotykových bodů v rukavicích, ale výrazně ztěžuje vícedotykové ovládání.

U samokapacitní metody multidotykových panelů může řídicí jednotka určit každou elektrodu zvlášť, ale realizace funkce multidotyku je problematická, zejména u větších úhlopříček obrazovky.

U promítaných kapacitních dotykových obrazovek se proto obecně dává přednost metodě vzájemné kapacity.

Srovnání vlastní kapacity a vzájemné kapacity